Chystáte se svařovat hliník? Máme pro vás několik doporučení

Hliník je jen další hutní materiál, se kterým se hojně pracuje ve strojírenství. Nesvařuje se však s takovou samozřejmostí jako jiné kovy. Svařování hliníku je poměrně ošemetná, těžká záležitost, svařování konkrétně ztěžuje zejména rychlá tvorba kysličníku hlinitého na povrchu s vysokou teplotou tavení nebo horší sledovatelnost vneseného tepla. I když svařování hliníku není to nejsnazší, do čeho se pustíte, není to ani nic nemožného.


Hliník lze popsat jako velice lehký stříbřitý kov, který se pyšní výbornou tvarovatelností. K jeho dalším vlastnostem patří výborná tepelná a elektronická vodivost či výborná korozní odolnost. V minulosti se hliník hojně využíval například pro rozvody elektřiny.


Z hliníku vznikají i různé slitiny, jež se dělí na slitiny tvářené a odlévané. Tvářené slitiny se posléze dělí ještě na nevytvrzovatelné a vytvrzovatelné.

Nicméně pojďme k jádru věci - jak již bylo zmíněno, svařování hliníku nepatří ke snadným činnostem. Při svařování je velkou překážkou hlavně to, že hliník má velkou afinitu ke kyslíku a že se při svařování tvoří elektricky nevodivé vrstvy kysličníku hlinitého. Přinášíme proto několik doporučení, které se mohou při svařování hliníku hodit.

Doporučení při svařování hliníku:


• Vyvarujte se ochranným plynům s vodíkem
• Užívejte jen interní plyny
• Nepřehřívejte svar
• Pracujte rychle, aby nedošlo k takzvanému navodíkování
• Při svažování elektrickým obloukem využívejte puls a také obrácenou polaritu k čištění
• Těsně před svařováním očistěte povrch svaru, případná vrstva kysličníku musí být co nejtenčí (pozor však na časovou prodlevu mezi čištěním a svařováním, časová prodleva rozhodně nesmí být delší než čtyři hodiny)
• Zvolte vhodnou techniku, protože jen vhodnou technikou eliminujete průvary na začátku procesu svařování (předehřev nebo třeba nájezdové plochy)