Legování nemá nic společného s legiemi. Co to tedy je?

Už jste se setkali s pojmem “legování”? Možná jste se zeptali, co to vlastně je. Některé třeba napadlo, že to může mít spojitost s legiemi, ale není to tak. Pojem se užívá spíše ve strojírenství, jedná se o takzvaný metalurgický postup, při kterém dochází ke zlepšení vlastností kovů a slitiny kovů tak, že se k nim přidají další látky (takzvané legující prvky). Legující látky se do kovů nebo slitin přidávají například při vsázce nebo po roztavení kovu.

Legování kovů je naprosto běžný proces a není to nic nového na světě. Dokonce se slévají i drahé kovy, během legování dosahují své ryzosti nebo barvy. Přimísí se totiž takové přísady, které vedou k požadované ryzosti nebo barvě.

Leguje se i o cel


Legování se často spojuje s ocelí, ocel je totiž hutní materiál, který hojně legováním prochází. Při legování oceli se kovy či jiné legující prvky přidávají do nízkouhlíkaté oceli. Nejčastěji se do oceli přidává takzvaný molybden, mangan, nikl, chrom nebo taky vanad a křemík. Není ojedinělé, že se jednotlivé prvky zkombinují a až posléze se přidají do nízkouhlíkaté oceli.

Až poté podle množství legujících prvků se začínají oceli rozlišovat.

Jak se rozlišuje legovaná ocel?


·         Nízkolegovaná

·         Středně legovaná

·         Vysokolegovaná

Ocel, která prošla legováním, se dějí na nízkolegovanou ocel, což je ocel obsahující do čtyř procent jiných kovů. Pak je tu ocel středně legovaná, která obsahuje pět až deset procent legujících prvků, a ještě existuje vysokolegovaná ocel, což je ocel, která v sobě ukrývá více jak deset procent legujících prvků a látek. K vysokolegované oceli patří třeba korozivzdorná ocel.

Co je to korozivzdorná ocel?


Když jsme zmínili korozivzdornou ocel, proč si ji rovnou nepředstavit. Jedná se o ocel, která má zvýšenou odolnost vůči chemické i elektrochemické korozi. Setkat se s ní můžete v různých specifických prostředích.